B101

Popis:

„Sedím na posteli, všude je tma,
vzpomínky mé se mi hlavou honí.
Jsi pryč a já tu sedím sama,
a moje oči smutkem slzy roní.

Mám spoustu přátel, ale přesto jsem sama,
divný pocit stahuje mé hrdlo.
Vždyť mám kluka a mám ho moc ráda,
tak proč, ptám se, proč nemůžu být u něho.

Chci se ho dotýkat a hladit jeho tvář.
Chci aby byl se mnou, když mi bude smutno.
Chci s ním sedět u řeky a sledovat slunce zář.
A vědět, že nezmizí jak sen, když přijde jitro.

Já milovala jsem a věřila v lásku,
ale život je těžší, těžší než se zdá.
Hodně jsem vsadila a prohrála svou sázku,
a teď už umírá i ta poslední naděje má.

Já bláhová si myslela, že se změníš,
že ti na mě alespoň trochu záleží.
Že to co děláš, kvůli mně na věky odložíš,
a každý den jsem se budila s novou nadějí.

Něco se však stalo, už to není jako kdysi,
stačilo tak strašně málo, abych zjistila, že prostě nejsi.
Že nejsi ten pravý, s kým budu šťastná,
ale přesto mi zůstane vzpomínka na tebe krásná.

Tak sbohem moje štěstí,
musím jít sama životem dál.
Je podzim, vítr odvál listí,
a teď i já vidím, jak se mi osud smál!“

Básničky