Hrad
Sedím u okna a přemýšlím, jestli žije někdo, kdo mě má rád. Pak vyklouzne mi slza z oka, na tváři ji ucítím. A vím, že duše má je starý hrad. Hrad, který je opuštěný, tak věrný a přitom umíněný. Hrad, který se chce někdy vzdát. vracím se ve vzpomínkách do svých lásek. Jen jediná tu ještě není, budu čekat do setmění. Je to ten, co vzal mi dech, zůstal tiše, jen v mých snech.
| Cena | Množství | ||
|---|---|---|---|
Na dotaz | Skladem |
Sedím u okna a přemýšlím, jestli žije někdo, kdo mě má rád. Pak vyklouzne mi slza z oka, na tváři ji ucítím. A vím, že duše má je starý hrad. Hrad, který je opuštěný, tak věrný a přitom umíněný. Hrad, který se chce někdy vzdát. vracím se ve vzpomínkách do svých lásek. Jen jediná tu ještě není, budu čekat do setmění. Je to ten, co vzal mi dech, zůstal tiše, jen v mých snech.