B121
Popis:
Až mi dva se sejdeme, po takové době, snad najdeš ve mně, to co já v Tobě. Píši z rohu do rohu, zapomenout nemohu, Tvoje oči stále vidím, lásku se Ti vyznat stydím. Ptáčkové milují háj, květiny máj, andělé nebe, a já miláčku jen a jen Tebe. Stále vidím oči Tvé, jak se na mě dívají, stále vidím Tvoje rty, jak mě vroucně líbají. Marně hledáš štěstí, marně voláš tmou, nikdo Ti nevrátí, lásku ztracenou. Roste růže na zahrádce, moje láska v srdci, já na Tebe můj miláčku zapomenout nechci. Je krásně v lese, když ptáček štěbetá, ještě krásnější, když láska rozkvétá. Zradí-li Tě chlapec a je veselý, ty řekni ,,Nejsi první ani poslední!“ Osud je takový, že rány lidské hojí a každého čeká rozloučení.
Výrobce:
Neznámý
Zařazeno v kategoriich:
Básničky | Cena | Množství | ||
|---|---|---|---|
Na dotaz | Skladem |
Až mi dva se sejdeme, po takové době, snad najdeš ve mně, to co já v Tobě. Píši z rohu do rohu, zapomenout nemohu, Tvoje oči stále vidím, lásku se Ti vyznat stydím. Ptáčkové milují háj, květiny máj, andělé nebe, a já miláčku jen a jen Tebe. Stále vidím oči Tvé, jak se na mě dívají, stále vidím Tvoje rty, jak mě vroucně líbají. Marně hledáš štěstí, marně voláš tmou, nikdo Ti nevrátí, lásku ztracenou. Roste růže na zahrádce, moje láska v srdci, já na Tebe můj miláčku zapomenout nechci. Je krásně v lese, když ptáček štěbetá, ještě krásnější, když láska rozkvétá. Zradí-li Tě chlapec a je veselý, ty řekni ,,Nejsi první ani poslední!“ Osud je takový, že rány lidské hojí a každého čeká rozloučení.